PROMLUVA NA 1. NEDĚLI PO NOVÉM ROCE - OSLAVA JMÉNA JEŽÍŠOVA.

      Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, který sebe samého vydal za naše hříchy, aby nás podle Boží vůle, vytrhl z tohoto zlého věku. Jemu sláva na věky věků. Amen.

    Milé sestry a bratří v Kristu,

    je mi ctí, že mi bylo umožněno vykonat první promluvu v letošním L. P. 2015. roce a vítám vás všeckny, kteří jste dnes vážili cestu do Chrámu svatého Michala na Novém městě Pražském, do chrámu, jehož počátky sahají do roku 1115 a který je roku 1488 jediným místem v Praze, kde se Večeře Páně vysluhuje pod obojí způsobou. Od velikonočních svátků roku 1791 se zde nepřetržitě konají služby Boží či pobožnosti každou neděli. Schází se zde ti, kteří prožívají svůj vztah k Bohu v luterském pojetí.

    Text, který bude předmětem našeho společného uvažování napsal apoštol Pavel, v Listě Římanům v kapitole 8., ve verších 24. až 32., kde je slovo od slova napsáno:

    Jsme spaseni v naději. Naděje však, kterou je vidět, už není nadějí. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme – li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Tak také duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co, se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkaním. Ten, který zkoumá srdce, ví je co úmyslem Ducha. Neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. Které předem určil, ty také povolal. Které povolal, ty také ospravedlnil a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je – li Bůh s námi, kdo je proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Amen.

    Citovaný biblický text byl vybrán z tzv. Eisenašské řady. Tedy systematiky, která vznikla v nejplodnějším období Lutherova života. Tehdy se Luther vracel z Wormsu, kde své učení neobhájil a cestou byl unesen. Ne doopravdy, ale fingovaně, vojenskou družinou kurfiřta Friedricha Moudrého, jenž byl Lutherovým ochráncem. Martin Luther byl „vsazen“ na hrad Wartburg, nad duryňským  městem Eisenach. Tady se pod identitou rytíře Jörga věnoval překladu Starého a Nového zákona do německého jazyka. Jak politicky poetické období to bylo, není – liž pravda? Naše doba příliš poetická není. Z té poetiky zbyl snad jen muž s vejci, řečeno slovy italské filmové klasiky Život je krásný.

    Trable, trápení, spory, nejasnosti, pochybnosti nás provázejí v každodenní všednosti a máme jednu jistotu. Že ani v roce 2015 to nebude jiné. Proto, abychom eliminovali špatné důsledky těchto jevů, můžeme se inspirovat v dnešním svátku oslavy jména Ježíšova. Máme šanci doufat -  věřit  v něco, pro co neexistuje obecný model, co nemůžeme ani vidět, ani ohmatat. Jedná se o náš subjektivní vjem způsobený S(s)lovem, a proto jeho pokračování, jakoby další díl, můžeme trpělivě očekávat.

Bůh nám slouží ve vzájemném dialogu. Na našem vlastním počátku je víra. Neklást rádoby racionální otázky typu Jak dokážeme existenci Boha? Jak mohl být Kristus počat Duchem svatým? A mnohé další. Podstata života nás věřících je v tom, že věříme v to, že se tyto záležitosti staly tak, jak o nich Písmo svaté zpravuje. Na luterskou tradici se sluší doplnit, že současně s ohledem na Knihy Svornosti, coby věrný výklad Písma. Jsme – li ochotni věřit, potom rozvíjíme nás dialog s Trojjediným Bohem. Bohem Otcem, Bohem Synem, Bohem Duchem.

Duch svatý vede naši svobodnou vůli tak, abychom věděli, za co máme Bohu děkovat, o co ho prosit. Syn je náš Pán. Byl to on, kdo na sebe vzal všechny naše hříchy. Ty, jichž jsme se dopustili v minulosti, ty, jichž se dopouštíme, ale i všechny ty, které do konce naší časnosti provedeme. Byl za nás obětován na kříži. Proto můžeme také mluvit o theologii kříže. Otec nás posvěcuje svou vůlí, předestírá před nás Boží bázeň, vycházející ze Starého zákona a je připraven nadat nás Boží milostí, jsme – li tomuto procesu otevřeni.

Proč ovšem slavit jméno Ježíšovo jako předpoklad našeho úspěchu zde, v životě časném? Písmo svaté, tedy Bibli, nazýváme knihou knih. Proč bychom ji nemohli považovat za základní programový dokument? Potom budeme nazírat všechny ostatní plány za derivát, který se v některých případech méně, ale ve většině případů více vzdaluje tomu základnímu, co pro nás Bůh přichystal.

    Vlastní vůlí sofistikujeme naše životy k nežití. Odmítáme si přiznat, že technologie nerozvineme více, než je jejich současná úroveň. Nepřelstíme danosti našich fyzických i psychických možností. 

    Proč? Profesorka Anna Hogenová ve své práci K filosofii úspěchu píše, že úspěchem člověka je jeho vlastní existence. Bůh po nás nepožaduje, abychom byli mistry Evropy.  Bůh nás neposuzuje podle počtu medailí na krku, pohárů ve vitríně, podle  vykázaných hospodářských výsledků, podle našeho vlastního výkonu. Ale jen podle toho, co jest psáno v knize Exodus, v kapitole XX. ve verších 2. až 17., tedy v Desateru Božích přikázání. Bůh nějak zapomněl na slovo zisk, úspěch,  na označení typu „nejlepší na světě“, „renomé“, „VIP“, „prestižní“.  Nikdo neví proč. Asi je nepovažuje za důležité.

    Proto se jeví jako smysluplné oslavovat jméno Ježíšovo.  Abychom si byli stále vědomi toho, co smíme, co můžeme.  Abychom nekladli na lidi kolem sebe více, než snesou. Abychom včas projevili pokoru a pokání. Abychom se neprotivili Bohu a konali jen to, co je Bohu milé. V tom spočívá úspěšný LP rok 2015.

Sláva Otci, Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.

Promluva je věnována památce Radima Šelméciho, Ondřeje Palatky a zároveň všem, kteří cítí odpovědnost a pochopili.