Pozvání k zamyšlení.

Text svatého evangelia, který bude předmětem dnešní úvahy je zapsán v díle evangelisty Matouše v kapitole 15.  od verše 21. do verše 28.,  slovo od slova takto:

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Syne Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit ho psům.“ A ona mu řekla: „Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou se stolu jejich pánů. Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká, staň se ti tak, jak chceš." A od té chvíle byla její dcera zdráva. Amen.

Proč tento text Missurská synoda Lutherské církve zařadila do svého liturgického kalendáře je těžké odhadnout. Je možné domnívat se, spekulovat. Možná proto, abychom byli svolní k námaze uvědomovat si souvztažnost jednotlivých dějových linek.

Předně se zde setkáváme s Ježíšem  takovým, jakým ho obvykle neznáme. Kristus putuje z místa na místo, zastavuje se, hovoří s lidmi, pomáhá a najednou – kananejskou ženu přehlédne a beze slova jde dál. Na první poslech či přečtení je složité ten text vnímat a dát ho do logických souvislostí. Obecně vzato, dramaturgie biblických příběhů a novozákonních zvlášť je složitá, ale při pozorné analýze se dobereme podstaty jednotlivých textů.

O jednu takovou analýzu se nyní pokusme. Příběhu s kananejskou ženou předchází podobenství o čistém a nečistém, ve kterém se Ježíš potýká nejenom s nepochopením farizeů. Spor mezi Ježíšem a farizei je pochopitelný. Ježíš je však unaven nebo jak se dnes slengově říká vytočen postojem svým učedníků k onomu sporu. Jejich přístup komentuje slovy: „I vy jste ještě nechápaví?“  Je třeba rozzloben, otráven, může uvažovat o tom, má – li jeho snažení význam? A k těmto pochybám má plné právo, protože zapadají do konceptu Bohočlověčenství, kterým je Ježíš nadán.  

Že chůze byla základní přepravní způsob vyplývá ze všech evangelií jasně. Ovšem zážitky, které Ježíš měl,  ho přiměly k tomu, aby své rozladění  kompenzoval dalším pochodem  a odešel až do míst, kde sídlily jiné, než izraelské národy. Učedníkům, kteří ho následují, vadí, že za nimi křičí bezmocně žena, která by ráda dostala to, co mnozí jiní před ní. Ježíšovu pozornost jejímu vlastnímu trápení.

Ve svatém Písmu je několik míst, kde konání ženy má zásadní význam. Toto je jedno z nich. Žena oslovuje Ježíše tak, že připomíná jeho původ – „Pane, Synu Davidův!“ Poukazuje na starozákonní personální triádu – Samuela – posledního izraelského soudce, Saula – prvního izraelského krále a Davida – zakladatele dynastie.

Ježíš odpovídá na naléhání svých učedníků týmž způsobem – že je poslán ke ztraceným ovcím lidu izraelského a s Kananejci nemá nic společného. Vždyť kontakt s příslušníky takového národa mohl být nebezpečný i pro Ježíše. Jejich bohem byl bůh Baal a k náboženským rituálům Kananejců patřilo množství nemravností, jimž se oddávali. Tedy něco, co bylo v příkrém rozporu s učením Starého zákona, který vypočítával, co bude, když … .

Nastává okamžik pro rozklíčování otázek – co je to chléb? A Kdo jsou děti a kdo psi?

Za pojem chléb lze dosadit Ježíšovu činnost, kterou shrnujícím pojmem označujeme jako milost. Děti jsou izraelské národy, jimž měl Ježíš sloužit, ale kteří nepochopili a posléze odmítli jeho cestu od zákona k milosti.

Ovšem v té době byl Ježíš možná přesvědčen o tom, že jeho úsilí má být zaměřeno na izraelské kmeny a neměli by z něj mít užitek takové pronárody, jako byli Kananejci, kteří namísto dodržování Zákona vzývali chaos  vycházející z neřesti. Proto byli označováni jako psi.

Slova kananejské ženy, prodchnuté pokáním a pokorou o tom, že i psi jedí z toho, co páni (myšleno Izraelci), a mají z toho svůj podíl, byť minimální, přesvědčila Ježíše, že i v tak zkažené společnosti, jako byla kananejská lze nalézt věřící v Hospodina, lidi držící se Zákona, což představuje i právo na milost. Ježíš Kristus její slova ocenil a nemocné dceři pomohl.

O uvedeném příběhu lze uvažovat také jako o prognóze budoucí globalizace křesťanství.

Sláva Otci, Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.