Pozvání k četbě.

NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU - THILO SARRAZIN.   

 Když kniha vyšla v Německu, vzbudila velké pohoršení. Vydání v České republice žádná bouře maloměšťáckých hodnot neprovázela. Když jsem Sarrazina četl, dokonce jsem se něco dozvěděl. Text je psán jiným slohem, než na jaký jsou mainstreemoví politici a političky zvyklí z Bruselu. Chybí mu politická korektnost. Píše o přistěhovalcích do Německa otevřeně a kriticky a současně to dokládá množstvím statistických dat. Tudíž ti, kteří by Sarrazina rádi zpochybnili nemají jinou možnost,  než přestat podrobné statistiky vytvářet. Autor poukazuje na podmínky nutné k zachování a rozvoji německého národa. Vedle potřeby větší porodnosti, zejména v příjmově středních a vyšších sociální skupinách, jde o změnu k výchově a vzdělávání od nejútlejšího věku.

    Čím větší úsek knihy jsem měl přečtený, tím více jsem si uvědomoval, že totožné problémy má i Česká republika. Nikoliv ovšem s přistěhovalci, ale se sociální skupinou, která je v mnoha případech  ze 100 procent svých příjmů závislá na transferech finančních prostředků z veřejných zdrojů a která současně nemá blízko ke vzdělání (jak pěkně to Sarrazin dokáže popsat). Pro mne jako pedagoga v dětském domově je kniha inspirativní. Z pohledu zvenčí rozebírá přehlížené aspekty výchovné a vzdělávací práce v rodinách, náhradních rodinách, zařízeních pro ústavní výchovu. Nacházím zde analýzu problémů, se kterými se na pracovišti setkávám a současně mi Sarrazinova práce předestírá východiska. Zároveň mě také posiluje, protože se dočítám, jak je tato práce důležitá pro rozvoj státu v dlouhodobých perspektivách. Dovoluji si nabídnout tuto více než čtyř set stránkovou knihu, která vyšla v nakladatelství Academia v Praze v roce 2011, vaší pozornosti. 

    Pro navození atmosféry uvádím citáty z této knihy, které mě zaujaly:

• Zemi činí tím, čím je, její obyvatelé a jejich živé duchovní a kulturní tradice. 
• Kdo se neučí, zůstane nevědomým. Kdo mnoho jí, ztloustne. 
• Tendence politicky korektního diskurzu směřuje k tomu, že lidé jsou dalekosáhle zbavováni zodpovědnosti ze své jednání, tím, že se poukazuje na společenské okolnosti, které je činí znevýhodněnými, či z nich dělají dokonce ty, kdo selhávají. 
• Nadváhu v důsledku nesprávného stravování nelze přičítat objektivní životní situaci, za kterou jedinec nemůže, nýbrž je ji třeba vnímat jako výsledek individuálního způsobu života, za který odpovídá každý sám. 
• Znovu a znovu jsem se přesvědčoval o tom, že v zodpovědné politické funkci není sice nemožné, ale je velmi obtížné a také neobvyklé vyslovovat nepříjemné pravdy. 
• Existují odolné prvky společenské stability, jež vzdorují změnám po dlouhá období. K nim patří regionální a národní svébytnost etnických společností, vliv náboženství, tradované zvyky, rodinná pouta a respekt vůči stáří. 
• Základnou pro vznik a dlouhodobou stabilitu Římské říše byla strukturální převaha římského vojenství. Díky této převaze říše 700 let rostla a poté se ve svém největším rozpětí dokázala udržet 400 let stabilní. 
• Přešdevším dekadencí a nízkou porodností vládnoucích vrstev Západořímská říše zanikla v bouři stěhování národů. 
• Podaří se nám natrvalo mobilizovat dostatek inteligence, píle a radosti z tvořivé práce, abychom si uchovali úroveň, jíž jsme dosáhli, a v mezinárodní soutěži ji nobhájili a dále rozvíjeli?
• Píle, iniciativa, materiální orientace. 
• Všem úspěšným modelům státu jsou vlastní tři znaky: garantují jistou míru vnitřní a vnější bezpečnosti, jejich legitimita je založena na principech vně individua a jejich hospodářský a materiální úspěch závisí na jejich schopnosti poskytnout dostatek prostoru úsilí individua po materiální zisku.
• Národní ekonomiky , společnosti a státy jsou tím úspěšnější, čím pilnější, vzdělanější, podnikavější a inteligentnější je obyvatelstvo.